Psychické onemocnění mění pohled na smrt

19.06.2024
Smrt je téma, které naše společnost zametá pod koberec. Považuje smrt za špatnou a tak o ní nechce mluvit. Tím, že o ní nemluví, tak jí lidé neznají a bojí se jí. Když se narodí malé děťátko, tak oslavujeme. Když však to malé děťátko zestárne a zemře, tak tu situaci odmítáme, pláčeme, trápíme se. To není kritika, ale jen ujasnění situace.


Přesto všechno jsou lidé, pro které je smrt vysvobozením. Jedněmi z nich jsou lidé, kteří trpí psychickým onemocněním. Prožívají takovou bolest, že se někdy rozhodnou odejít z tohoto světa. Možná vás napadá, jak to vím? Vím to proto, protože mě životem provází psychické onemocnění. Myšlenky na sebevraždu jsou zde celkem běžné.

 

Psychické onemocnění mění pohled na smrt.

Přestáváte vnímat smrt jako něco špatného. Smrt vnímáte jako možnost vysvobození z utrpení. Tím nechci říct, že sebevražda je řešení, ale to, že smrt není špatná. Změní to i vaše celkové vnímání smrti. Prostě vám už tolik nevadí, protože jste jí poznali z jiného úhlu pohledu. Víte, že když nebudete existovat, tak vám to nemůže vadit, protože nebudete existovat. Nebude existovat nikdo, komu by to mohlo vadit a tím slábne strach. Jak jednoduché a úlevné, že. Smrt je prostě přirozená a my nerozhodujeme o tom, kdy přijde.

 

Život po životě

Víra v posmrtný život, či inkarnaci může být někdy vyčerpávající, protože víra je postoj bez zkušeností a tak vaší víru oslabují pochybnosti. Přesto však víra pomáhá překlenout těžká období našeho vývoje.

 

Velmi moudrý je však nestranný postoj.

Tedy nedržíte se víry v posmrtný život, ale ani ho nezavrhujete. Prostě v situaci, se kterou dosud nemáte vlastní zkušenosti, opustíte boj pravdy s nepravdou a stojíte mezi nimi na neutrálním bodě. Tímto postojem necháváte možnost poznání nové pravdy, kterou dosud neznáte. Necháváte tak otevřené dveře novým informacím a zkušenostem. Pokud se tedy naučíte připouštět to, že věci mohou být jinak, než vám říká vaše mysl, tak váš život bude daleko jednodušší, příjemnější a bohatší.

 

Je mnoho lidí, kteří mají vlastní zkušenosti s tím, že život smrtí nekončí a vůbec nemusí zažít klinickou smrt. Existuje celá řada různých jiných prožitků, které to napovídají či k tomu směřují. O valné většině zkušeností těchto lidí se nedozvíte a vůbec to nevadí. Zkušenosti jsou totiž nepřenosné.

 

To, co nám nejvíc brání smířit se smrtí je strach z oné smrti. Strach je však odporová (negativní) emoce a ty jsou 100% iluzí. Tyto emoce nám předkládají lež. Bohužel se ve školách emoční inteligenci neučíme, ale to je zase jiný příběh.

 

Psychické onemocnění a rakovina

Zatímco lidé s psychickým onemocněním někdy vnímají možnou smrt jako úlevu, tak lidé s rakovinou bojují se smrtí, nechce se jim umírat, odmítají smrt. Rakovina nás učí vážit si života, zatímco např. deprese nás učí nelpět tolik na životě. V extrémních hodnotách nám to může připadat jako dvě kola točící se proti sobě, ale ve skutečnosti nám ukazují zlatou střední cestu. Učí nás nic si nepřivlastňovat.

To, co jsem napsal vychází z mých zkušeností a připouštím, že to někdo může vnímat jinak a je to tak pro něj správně.


Na závěr něco pro pobavení či zamyšlení, nebo obojí. 

Smrt je přirozená a je tedy už součástí narození. Zkuste to obrátit. Narození je součást smrti. Jestliže jste se narodili, musíte i zemřít a naopak. Jestliže jste zemřeli, musíte se narodit.

Díky za pozornost 

Výtvarník➰křezbář Pavel Kůla