Dřevořezba a malba v obrazech

Všechno je žert

10.11.2024

Konec konců, všechno je žert.

Tak tento citát Charlieho Chaplina mě inspiroval k vytvoření tohoto obrazu.

Jak jinak, než obrazu tvořeného, pro mě blahodárným, spojením technik dřevořezby a malby.

Z počátku jsem vůbec netušil, co všechno při tom mohu zažít. 
Levou postavu Charliho jsem vytvořil tak, že jsem ji vyryl.
Okolí jsem vybarvil pastelkami. 
Levou postavu Charliho jsem vytvořil tak, že jsem ji vyryl.
Okolí jsem vybarvil pastelkami. 
Pravou postavu jsem nevyryl, jen vybarvil pastelkami tak, že okolí jsem nechal dřevěné, tedy nebarvil jsem ho. 
Pravou polovinu hlavy jsem vyryl dlátkem, vybarvil akrylovými barvami, které jsem pak přebrousil brusným papírem. 
Okolí jsem vybarvil akrylovými barvami. 
V horní části obrazů jsem napsal nápis: Konec konců, všechno je žert. 
Protože mám od základní školy potíže s vynecháváním písmen, tak jsem si nadpis několikrát přečetl a opravil chyby. 
Nakonec jsem byl spokojen. 
Nápis jsem obtáhl akrylovými barvami a pro jistotu několikrát zkontroloval. 
Bylo to v pořádku a moje tělo zaplavil příjemný klid. 
Tvorbu jsem si natáčel na video. 
Až byl obraz hotov, začal jsem sestříhávat jednotlivé záběry. 
Po té jsem sestavil video, které jsem upravoval až do úplné spokojenosti. 
Což je docela dlouhý proces. 
Jak si ho tak spokojeně pouštím, najednou si všimnu, že na obraze, v citátů chybí písmeno. 
Slyším uvnitř sebe hlas: Á do prdele, zas tam chybí písmeno, to snad není možný!
Povídám na to. 
No což, nápis vybrousím a opravím, jako vždycky a třeba to bude už bez chyby. 
V tu chvíli jsem si uvědomil význam toho citátu a za začal se smát.

Všechno je žert 

Nic se opravovat nebude.

Tím bych smazal celý příběh, který je vlastně nejdůležitější.

Navíc, část lidí si chyby ani nevšimne, nebo jim nebude vadit. 


Můj život však byl vždy plný různých

Příběh mi přinesl prožitek, který mi potvrdil, že není nic, čemu by se nedalo zasmát.

Nemusíte se mnou souhlasit.

Můj život však byl vždy plný různých neúspěchů, přešlapů, karambolů, dlouhodobých potíží, jaké si dovedete, i nedovedete představit.

Na vojně jsem měl přezdívku Pochodující mimořádná událost.

Při všech těchto zážitcích jsem zažíval silné odporové emoce, které po určité době vyústily v psychické poruchy.

Což mě v podstatě donutilo začít se zajímat o své emoce, chápat je, pozorovat a učit se přijímat takové jaké jsou.

Patrně zákonem rovnováhy, se mi někdy tyto emoce  přepólují na emoce pozitivní, například na smích.

Takže sranda musí být i kdyby na chleba nebylo.

Pavel Kůla

Share