Dřevořezba a malba v obrazech

Nikdy nevíš, co tě může v životě potkat

04.06.2024
Zrcadlo, řekni mi, kdo je na světě nejkrásnější? 

Či pohled z kocoviny, neznám tě, ale umyju tě.

Nelíbím se sama sobě.

Mám malá ňadra, musím si je zvětšit a jistě celá řada dalších vět nás může napadnout při pohledu do zrcadla.

Co vás však napadá při pohledu na obraz a prostředí, ve kterém je vyfocený? 
Je to squat, kde občas přespávají lidé, kteří pod tíhou okolností museli opustit své domovy a své nejbližší. 
Mě napadá, jak obrovský přetlak v sobě tito lidé museli mít, když opustili své domovy a šli na ulici. 

Museli v sobě mít obrovský přetlak, kterému nerozuměli.

Nikdo jim ho totiž nevysvětlil.

Ani rodiče, ani škola a nikdo je nenaučil jak se postavit k odporovým(negativnímodporovým(negativním) emocem, které ho způsobují, pokud se s nimi stotožňujeme.

A tak hledali uvolnění přetlaku v drogách. 

Při pohledu na tyto osudy, nám přijde banální řešit u zrcadla to, jak vypadáme. 

Tím nechci říci, že dívat se do zrcadla a zabývat se svými zdánlivými nedostatky je něco špatného, to vůbec ne. 

Naopak nám tento kontrastní postoj může pomoci v situacích, které vnímáme jako obtížné s tím, že vždycky může být i hůř. 

Zkrátka někdy v životě řešíme blbosti, které nám jen ubírají sílu. 

Ve skutečnosti žena u zrcadla řešící své zdánlivé nedokonalosti a obyvatel squatu prožívají to samé.

Prožívají frustraci a nespokojenost.

Jen žena u zrcadla má při tom v sobě mnohem menší přetlak.

Tento článek není myšlen jako kritika na kohokoliv a cokokiv, že děláme něco špatně, protože my se vyvíjíme. 

Je to jen příležitost něco zlepšit. 

Ve školách se učíme IQ, ale o existenci EQ, nikdo neví, protože se jí neučíme. 
Kdyby jsme se ve školách učili to, co jsou to negativní emoce a jak se k nim postavit, určitě by naše společnost vypadala mnohem líp. 
Ale vývoj k tomu směřuje. 
Někde jsem četl, že by se ve školách měla vyučovat spokojenost. 
K tomu přispěla přestřelka na pražské fakultě. 

Také se budeme muset zamyslet nad soutěživým modelem, který vede k boji a nahradit ho modelem spolupráce. 
Podobně jak to mají školy typu montessory, waldorfské.. 
Místo soutěživosti se učí spolupracovat. 

Velká část lidí už pochopila, že ten kdo vyhrál závody, nebo je v něčem úspěšnější než ostatní, neznamená, že je lepším člověkem, ale je to signál, aby udělal víc práce, nespychnul a ostatní aby se naučili si ho nevyvyšovat(neobdivovat). 
Úspěl jen díky tomu, že ostatní uspěli méně. 
Jinak by se toto divadlo nemohlo hrát. 
Tato fotografie mi připomíná hada. 
Had, pro někoho symbol hříchu, pro někoho nezastavitelná síla života toužící po pravdě, která ho trvale uspokojí.
Myslím, že jsem tímto článkem odbočil od svého záměru, kterým je odlehčit a pobavit. 
Tak vlastně vůbec nevím, jestli ho zveřejním. 
Rozumprdů máme dost a vím, že jsou kompetentnější lidé, kteří toto chápou a jsou schopni tyto změny uvádět do praxe v širších souvislostech. 
Vše má svůj čas. 
Na druhou stranu tímto článkem mohu někomu pomoci k soucitu s lidmi bez domova, s lidmi kteří propadli drogám, ale i k lidem s plastickými operacemi. 
Tedy minimálně k tomu, že je nebudou odsuzovat a zatracovat a to úplně stačí. 

Váš výtvarník řezbář 
Pavel Kůla 
Share